Bezpečnostní agentury a absence zákona o jejich regulaci

Autor: Zdeněk Macháček MBA

Základní informace

V České republice bylo k roku 2012 registrováno více než 7 000 subjektů, které poskytují bezpečnostní služby, z nichž naprostou většinu tvoří osoby samostatně výdělečně činné. Podle kvalifikovaných odhadů a podle majitelů největších bezpečnostních agentury z nich aktivně vyvíjí nějakou činnost pouze 200 až 300. Celkový počet zaměstnanců v soukromých bezpečnostních službách tvoří od roku 2003 1 % všech pracovníků v soukromém sektoru České republice. V roce 2014 jich bylo 50 000. Odhadovaný obrat subjektů v soukromých bezpečnostních službách přesahuje 18,5 miliardy korun. Specialitou českého prostředí je velké množství profesních organizací, které soukromé bezpečnostní služby sdružují. České republice jich nyní působí celkem 16. Největší organizací je Unie soukromých bezpečnostních služeb České republiky, která sdružuje zhruba polovinu bezpečnostních agentur na českém trhu.

V oblasti bezpečnosti je tato skupina, často ozbrojených zaměstnanců, nejen dva a půl krát větší než Armáda České republiky či větší než všichni profesionální policisté a hasiči v České republice dohromady, ale zejména při své práci velmi často zasahuje do práv a chráněných zájmů třetích osob, včetně jejich soukromí. Mohou mít speciální výcvik, nosí zbraně, ovládají nebezpečné chvaty a hmaty. Tyto činnosti jsou v důsledku nekalé konkurence některých soukromých bezpečnostních firem mnohdy vykonávány ve velmi nízké kvalitě, lidmi, na které nejsou kladeny potřebné nároky na bezúhonnost, spolehlivost, odbornou či zdravotní způsobilost a jejichž příjmy jsou často na hranici minimální mzdy, včetně nedůstojných pracovních podmínek.

Profesionálně vykonávané bezpečnostní služby jsou v dnešní době naprosto nepostradatelnou součástí systému zajišťování bezpečnosti a ochrany osob a majetku, a to nejen soukromých osob a firem, ale i státních organizací a samospráv.

Právní vymezení soukromých bezpečnostních služeb v České republice

Nyní segment soukromých bezpečnostních služeb upravuje pouze živnostenský zákon. Na činnost bezpečnostních agentury se samozřejmě vztahují také práva a povinnosti vyplývající z hospodářského, občanského zákona, zákoníku práce a trestního zákona. Česká republika je jedna z mála zemí Evropské unie, která nemá samostatný zákon, který by působení soukromých bezpečnostních služeb korigoval.

Chybějící legislativa vede k tomu, že v soukromých bezpečnostních službách může podnikat doslova každý, aniž by bylo třeba předem splnit jakékoliv podmínky, či získat licenci. Nyní tedy kromě velkých společnostní působí v České republice také velké množství „garážových“ agentur, které zaměstnávají lidi bez potřebné kvalifikace, nabízejí své služby za dumpingové ceny či pouze odčerpávají státní dotace. Takto citlivé odvětví potřebuje regulaci, aby byla udržena jeho dobrá pověst.

Ministerstvo vnitra na podzim roku 2014 představilo návrh zákona o soukromé bezpečnostní činnosti. Návrh vznikal od roku 2009 a představuje kompromis požadavků Ministerstva vnitra a sdruženími soukromých bezpečnostních agentur. Profesní sdružení při tvorbě návrhu pravděpodobně hájila zájmy členských společností a vycházela z jejich zkušeností v segmentu bezpečnostních služeb. Každý ředitel soukromé bezpečnostní se může podílet na vzniku potřebné legislativy tím, že přispěje svými zkušenostmi v průběhu připomínkování návrhu zákona o soukromé bezpečnosti buď jménem společnosti, nebo prostřednictvím některé ze sdružujících asociací – Unie soukromých bezpečnostních služeb, Asociace soukromých bezpečnostních služeb a Komora podniků komerční bezpečnosti České republiky. Návrh zákona neobsahuje nic, co by eticky podnikající subjekt v současnosti nerespektoval.

Soukromé bezpečnostní služby a finanční aspekty

Zvyšováním zaručených minimálních mezd v poslední době, má pro soukromé bezpečnostní služby, které zaměstnávají z velké části osoby zařazené do II. stupně minimálních zaručených mezd, za následek zvýšení nákladů až o desítky milionů korun.

Při zahrnutí všech nákladů na zaměstnance nelze klientům nabídnout bezpečnostní služby za cenu nižší než je 130,10 Kč za hodinu /to je cena s pohledu rentability pro SBS/. A přesto výběrová řízení vyhrávají společnosti s cenou i 54 Kč na hodinu! Což je naprostý nesmysl. Zarážející je na tom ovšem tom že i výběrová řízení organizovaná státními organizacemi /ministerstva, státem vlastněné firmy apod./ někdy vyhrávají firmy, které nabízejí cenu okolo 60-70 Kč na hodinu. Při tom státem uznaná minimální hodinová mzda je v roce 2016 – 58,70 Kč. Tzn. že společnost za hodinovou mzdu jednoho zaměstnance zaplatí jemu a na odvodech nejméně 76,40 Kč a to nemá ani korunu zisku! Tedy tím, že státní organizace nechávají vyhrávat takovéto firmy, vědomě porušují zákon, resp. zavírají oči nad tím, že zákon porušují ty vítězné firmy. Stát či jeho provázané subjekty, se stává spolupachatelem na sociálním podvodu. Je to neetické a nemorální 

Potenciální klienti, kteří zvažují využívání služeb soukromých bezpečnostních agentur, by si měli být vědomi minimálních nákladů na zaměstnance a počítat s tím, že agentura, která ve výběrovém řízení nabízí podezřele nízké ceny, pravděpodobně neposkytuje kvalitní služby ani nedisponuje kvalifikovanými zaměstnanci. Cena by tedy ve výběru dodavatele bezpečnostních služeb ani v době, kdy se každá firma snaží co nejvíce snižovat náklady, nikdy neměla být jediným kritériem.

Ceny za služby soukromých bezpečnostních společností jsou v současnosti velkým problémem, který umožňuje právě chybějící legislativa a pochopitelná snaha klientů snižovat náklady za každou cenu.

Řešení je jednoduché, po letech vyjednávání přijmout urychleně kvalitní zákon o bezpečnostních agenturách, kde se vydefinují podmínky stanovení cen, kvalitní předpoklady výkonu služby a profesní předpoklady pro činnost agentur. Mj.zákon se stále dále projednává a nabobtnává novými a novými připomínkami /jeho příprava trvá déle jak 10let…/. Navrhoval bych ukončit projednávání tohoto již naprosto nerealizovatelného a nesrozumitelného zákona a nechat vypracovat nový. Grantem by mělo být Ministerstvo vnitra ČR, které by ho mělo zadat několika odborníkům na právo a na SBS. Rozhodně ně lidem přímo z prostředí SBS apod. zde je vždy ne prvním místě jejich zájem, který se nikdy nepotká. Malé SBS budou mít jiné zájmy než velké. Jsou zde regionální rozdíly atd. Tedy 10 let tvoření zákona nikam nevede a nepovede.